Zatímco světová kávová krize v posledních několika letech prohloubila problémy, kterým čelil mayský národ v Guatemale, po celá století se bránili dlouhodobému utlačování od doby, kdy Španělé dorazili k břehům a začali narušovat domorodý způsob života. Začalo to, když španělská monarchie udělila osadníkům právo na velkou část půdy a z tradičních mayských zemí se stalo velké jmění, na nichž byli domorodci nuceni pracovat. Během koloniálního období a po středoamerické nezávislosti v roce 1823 vyšli různé zákony týkající se pronájmu půdy, to vyhnalo domorodé obyvatele z jejich země nebo je přeměnilo na „obyvatele“ nových plantáží.
Vývozní plodina – káva
S vynálezem chemických barviv v Evropě roce 1800, vývozní trh pro indigo a karmín z guatemaly se zhroutil. Káva byla rozvinuta jako vývozní plodina, aby zaujala místo indiga. Byla podporovaná vládou prostřednictvím preferenčního obchodu a daňového nakládaní. V roce 1859 bylo kolem Antigua, Cobanu, Fraijanes a San Marcos vysázeno více než půl milionu kávovníků a do Evropy bylo vyvezeno téměř 400 quintalů (100 lb. pytlů). Příští rok se výroba ztrojnásobila na více než 1100 quintalů.
Diktatura
Guatemalský diktátor Justo Rufino Barrios učinil vývoz kávy páteří vládního programu v 70. letech 20. století. Barrios vyvlastnil zemi patřící ke katolické hierarchii, stejně jako komunální země držené Mayi. Rokem 1877 Barrios prakticky eliminoval komunální vlastnictví země v Guatemale. Do roku 1880 představovala káva 90% vývozu z Guatemaly. Zatímco rostl vývoz cukru, banánů a dalšího ovoce a zeleniny, stejně jako hovězího maso a oděvní zboží, káva zůstávala největším vývozem Guatemaly.
Hospodářská krize
Sociální nepokoje vyplývající z celosvětové hospodářské krize z roku 1929 vedly k Matanze (masakru) v roce 1932 v sousedním Salvádoru. Do Guatemaly nespokojenost přinesla prezidentství Jorge Ubica v roce 1931. Ubikova diktatura zahájila 13 let trvající represivní kampaň proti odborům a jiným formám lidové organizace. Situace se začala měnit v roce 1950, kdy byl zvolen prezidentem populista Jacobo Arbenz a pomalu začal provádět pozemkovou reformu, což vyvolalo hněv velkých majitelů kávových plantáží, stejně jako společnosti United Fruit Company a vlády USA. Arbenzova vláda byla v roce 1954 svržena převratem organizovaným CIA. Pozemková reforma byla odvolána, odbory a lidové organizace se rozpustily a tisíce lidí byly zavražděny, včetně organizátorů a členů zemědělských družstev.
Teror
Teror vyvolaný americkým svržením Arbenzy pokračoval následující vládou, to vedlo k vypuknutí občanské války v roce 1962, která trvala až do roku 1996, kdy byly konečně sjednány mírové dohody. Válka fungovala jako prostředek k ovládání populace. Celé vesnice byly zničeny, protože vojenské, pravicové polovojenské a vládně organizované „vesnické hlídky“ beztrestně zavraždili většinu venkovských, chudých a domorodých obyvatel. Guatemalská občanská válka měla za následek odhadem 200 000 úmrtí. Ve společnosti přetrvává strach dodnes, kvůli dřívějšímu násilí, nedůvěře k vládě a bezpráví.
Nastal mír?
Mírové dohody byly uzavřeny a ukončily nejdelší válku v Americe. Příčiny konfliktu – chudoba, hlad, nerovnoměrné rozložení půdy a rasismus, kterým čelí domorodé obyvatelstvo – ty však dodnes přetrvávají a nadále definují guatemalskou kávovou ekonomiku.
Pracovní vztahy v odvětví kávy se v posledním století příliš nezměnily. Obyvatelé plantáže si stále stěžují na nespokojenost, protože některé farmy podporují zadlužení prostřednictvím nájemného, úvěrových politik v obchodech společností a půjček na pohotovostní zdravotní péči. Mnozí říkají, že byli vystěhováni ze svých rodných domů, aniž by jim byly vypláceny zákonem stanovené odstupné. Jiní však byli schopni vyjednat peněžní odměnu výměnou za opuštění místa svého bydliště. Napětí v zemi vedlo k tomu, že někteří velcí pěstitelé založili soukromé bezpečnostní síly, tím pouze zvýšili míru strachu, násilí a nerovnosti ve venkovských oblastech .
Kočovní pracovníci
Sklizeň kávy závisí na masivním sezónním přílivu kočovných pracovníků, kteří cestují, aby doplnili skromný příjem z malých pozemků na vrchovině. Sezónní a někdy denní smluvní dělníci místo stálých zaměstnanců představují pro pěstitele značné úspory tím, že nevyžadují celoroční mzdy a výhody. Toto uspořádání má také tendenci snižovat mzdy obecně a ztěžuje přístup k potravinám (a k půdě, kde se pěstuje), k bydlení, lékařské péči a školám. Obecně platí, že roční práce bude vydělávat pouze ⅓ příjmu pro rodiny.
Kolísavá cena kávy
Výroba guatemalské kávy dosáhla vrcholu na přelomu 21.století , kdy dosáhla přibližně 5 milionů quintalů; výroba však během několika let poklesla o 1/3 (na 345 000 quintalů v roce 2004), protože ceny kávy drasticky poklesly. Pokles ceny a produkce kávy zvýšil již tak obtížné podmínky pro rolníky a farmáře z Guatemaly.
Chudý venkov
O stejné velikosti jako stát Ohio je Guatemala na druhém místě na světě (po Kolumbii) v množství vysoce kvalitní kávy, kterou produkuje a má nejvyšší procento své kávy klasifikované jako vysoce kvalitní. Více než polovina kávy se vyváží do USA, což představuje 1/8 HNP země a tvoří asi 1/3 devizy Guatemaly. Ale když tyto stovky milionů dolarů kolísají, tato intenzivní práce generuje pro pracovníky kávy malý výdělek. V nedávné krizi ti, kteří měli to štěstí, že našli práci v kávové sklizni, shledali pokles jejich mezd z předchozího průměru asi z 3,00 $ na den přibližně na 2,00 $ na den. K těmto poklesům mzdy dochází i skrz zákon, který by měl denní mzdy na venkově udržovat ve výši 2,48 $ .
Chudoba a její následky na děti
Ačkoli se statistika významně liší, dokonce i konzervativnější zdroje, jako je USAID, odhadují, že 56% populace žije v chudobě a 20% v extrémní chudobě. Novorozenecká úmrtnost patří mezi nejhorší v regionu (39 na 1 000 živě narozených dětí), kojenecká úmrtnost je extrémně vysoká (153 na 100 000 narozených dětí) a chronická podvýživa zůstává vážným problémem (49%) . Jiní se domnívají, že až 85% dětí do 5 let je podvyživených a že zakrnělý růst postihuje v některých regionech až 95% dětí, které nemluví španělsky. Průzkum regionu ve východní Guatemale v říjnu 2001 zjistil, že 2,1% dětí do pěti let trpělo akutní podvýživou; opakovaný průzkum téhož regionu z března 2002 zjistil, že akutní podvýživa vzrostla na 4,3% .
Jak zlepšit situaci
Řešení těchto závažných problémů s podvýživou, nemocemi a úmrtností je pouze možné přes pozemkovou reformu, kdy se obyvatelům umožní přístup k jejich půdě a zvýší se mzda ve venkovských oblastech. Naneštěstí zůstává řešení mezi neúspěšnými přísliby Mírových dohod, protože ve vládní agendě zřejmě chybí skutečná pozemková reforma a ukončení diskriminace mayských národů. Přestože je to jen malý krok k nápravě staletí nespravedlnosti, káva Fair Trade pomáhá zlepšit situaci malých guatemalských zemědělců s kávou.
Svítá na lepší časy
Podle Jerónima Bollena, bývalého generálního ředitele Manos Campesinas, „Fair Trade udržuje farmáře na jejich půdě. Zatímco nízké ceny kávy donutily tisíce zemědělců emigrovat do Mexika a USA, žádný z členů Fair Trade se nemusí vzdát své půdy.“
Carlos Reynoso, současný generální ředitel Manos Campesinas, souhlasí: „Asi před čtyřmi nebo pěti lety začaly ceny kávy klesat. Díky tomu byla naše existence a naše životy mnohem obtížnější. Dostali jsme menší příjem z naší produkce, ale to také znamenalo méně peněz na jídlo, zdravotní péči a vzdělání. Prémie, které získáváme v rámci Fair Trade, nám pomáhají posílat naše děti do školy a zajišťovat jídlo a léky pro naše rodiny. “
Pokrok chce hodně úsilí
Ve světě, ve kterém se nerovnost a hlad v důsledku globalizace vedené korporacemi zvyšují, je Fair Trade dobrým příkladem toho, jak globalizace-zdola pomáhá zlepšovat životy lidí a posilovat jejich komunity.
Zdroje: equalexchange.coop
countryflags.com
zajezdy.radynacestu.cz
live.staticflickr.com
media-cdn.tripadvisor.com
images.fineartamerica.com
static01.nyt.com
beanbox.com
ictcoffee.com
wikimedia.org
i.pinimg.com
blog.urbanadventures.com
